Jedna úloha, jeden cíl: jak zadávat, aby to dopadlo

Vzpomeňte si na kostku z prvního tipu: každá úloha je hod a ani výborný model netrefí vždy. Teď ta důležitá část: když do jednoho zadání zabalíte pět cílů najednou, musí padnout správně pět hodů naráz. I u modelu, který trefí 95 ze sta, vyjde takový balík napoprvé jen zhruba ve třech případech ze čtyř. A když nevyjde, nastává to nejhorší: nevidíte, který z pěti cílů selhal a kde.

Rozdělte záměr na kroky

Velké zadání proto rozdělte na menší úlohy a po každé si výsledek zkontrolujte, ať už vy, nebo AI sama (první tip). Až potom následuje další krok.

Místo „udělej mi web pro moji firmu“ zadávejte postupně: nejdřív „navrhni strukturu stránek“, zkontrolujete, doladíte. Potom „napiš texty úvodní stránky“, přečtete, upravíte tón. Potom vzhled, potom kontakt… Každý krok má jeden cíl a dá se posoudit na jeden pohled.

Zní to pomaleji, ale je to rychlejší. Chybu v malém kroku opravíte za minutu. Chybu zamíchanou někde v obrovské dodávce hledáte hodinu. A často se na ní mezitím postavilo dalších pět věcí, které spadnou s ní.

Jak poznáte dobrý krok

Dobře zadaná úloha má dvě části: co má vzniknout a podle čeho poznáte, že je hotová. To druhé se vyplatí říct nahlas: „hotovo je, když se formulář dá odeslat a přijde potvrzení“. Ověřitelný cíl je zároveň přesně to, co AI potřebuje, aby se uměla zkontrolovat sama. A kruh z prvního tipu se uzavírá.

A když nevíte, jak velký záměr rozdělit? Klidně to svěřte AI: „rozděl mi tenhle projekt na kroky, které se dají po jednom zkontrolovat“. Plánování je taky úloha, a to z těch jednodušších.

Zapamatujte si

• Pět cílů v jednom zadání = pět hodů kostkou, které musí padnout naráz.
• Záměr dělte na kroky s jedním cílem. Po každém kroku kontrola, až potom další.
• U každého kroku řekněte, podle čeho se pozná, že je hotový. AI se pak umí zkontrolovat sama.